Proč je Česko výjimka: na konopí z lékárny vám stát přispěje 90 %

Devadesát procent hradí pojišťovna a nikdo to neschvaluje

Pravidlo je v § 32b odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a zní doslova: „Ze zdravotního pojištění se při poskytování ambulantní zdravotní péče hradí individuálně připravovaný léčivý přípravek s obsahem konopí pro léčebné použití předepsaný podle jiného právního předpisu, a to ve výši 90 % ceny pro konečného spotřebitele, v množství nejvýše 30 g konopí pro léčebné použití měsíčně.“ Individuálně připravovaný léčivý přípravek (IPLP) znamená, že vám ho lékárna namíchá podle receptu; není to hotový lék z krabičky.

V té větě není žádná podmínka předchozího souhlasu. Že jde skutečně o automatický nárok, potvrzuje § 19 odst. 1 zákona: pojišťovna posuzuje nárok předem jen u vyjmenovaných služeb a konopí je mezi nimi uvedeno v písmenu j) pouze tehdy, „pokud překračuje limit stanovený v § 32b odst. 1“. Do třiceti gramů měsíčně tedy nikdo nic neschvaluje. Limit se přitom vztahuje na pojištěnce a na měsíc, nikoli na jeden recept — § 32b odst. 3 mluví o „limitu podle odstavce 1“ a o „zdravotním stavu pojištěnce“.

Nad třicet gramů to jde taky, ale jinak. Pojišťovna může podle § 32b odst. 3 na základě odůvodnění předepisujícího lékaře schválit vyšší množství, „vyžaduje-li to zdravotní stav pojištěnce“, nejvýše však do limitu stanoveného vyhláškou. Tím limitem je podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 236/2015 Sb. souhrnných 180 g usušené rostlinné drogy měsíčně, přičemž pro výpočet platí, že 1 g extraktu odpovídá 3 g drogy.

Specializace lékaře je svázaná s diagnózou

Tady se pacienti mýlí nejčastěji. Nestačí, že lékař „smí předepisovat konopí“. Podle § 4 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 236/2015 Sb. může dospělému pacientovi předepsat IPLP s konopím „v indikacích uvedených v příloze č. 3 k této vyhlášce pouze lékař se specializovanou způsobilostí stanovenou v této příloze“. Příloha č. 3 je tabulka, která ke každé indikaci přiřazuje uzavřený seznam odborností.

Konkrétně: chronická neutišitelná bolest — klinická onkologie, radiační onkologie, neurologie, paliativní medicína, léčba bolesti, revmatologie, ortopedie, infekční lékařství, vnitřní lékařství, oftalmologie, dermatovenerologie, geriatrie a všeobecné lékařství. Spasticita a s ní spojená bolest u roztroušené sklerózy nebo při poranění míchy a další neurologické potíže — neurologie a geriatrie. Nauzea, zvracení a stimulace apetitu v souvislosti s léčbou onkologického onemocnění nebo HIV — klinická onkologie, radiační onkologie, infekční lékařství, dermatovenerologie a geriatrie. Gilles de la Tourette syndrom — psychiatrie. Povrchová léčba dermatóz a slizničních lézí — dermatovenerologie, infekční lékařství a geriatrie.

Změna, o které se od jara 2025 mluví, je jediný bod novely: vyhláška č. 12/2025 Sb. s účinností od 1. dubna 2025 doplnila do prvního řádku tabulky slova „všeobecné lékařství“ — do prvního řádku, a nikam jinam. Pacientům mladším 18 let může konopí předepsat jen lékař se zvláštní specializovanou způsobilostí v oboru paliativní medicíny při poskytování paliativní péče, nebo lékař v centru vysoce specializované hematoonkologické či onkologické péče o děti (§ 4 odst. 1 písm. b)).

Dvě podmínky, které musí lékař splnit současně

Vedle správné specializace potřebuje lékař ještě technický přístup. Konopí je vedeno v Registru léčivých přípravků s omezením (RLPO), který podle § 81c zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, provozuje SÚKL. Bez zřízeného přístupu lékař recept nevystaví, i kdyby odbornost měl.

O přístup se žádá elektronicky na pristupy.sukl.cz (dnes pristupy.sukl.gov.cz), v sekci pro předepisování léčebného konopí; podmínkou je přístup do systému eRecept, o obojí lze požádat najednou. Specializovanou způsobilost si SÚKL ověřuje sám. Lékárníkům s přístupem do eReceptu se přístup do RLPO pro výdej zřizuje automaticky.

Když vám lékař řekne „to já nemůžu“, jsou to dvě různé věty. Buď na vaši diagnózu nemá odbornost podle přílohy č. 3, a s tím nikdo nic neudělá, nebo jen nemá zřízený přístup do RLPO — a to je administrativní krok na dny, ne na měsíce. Zeptejte se, o kterou z těch dvou věcí jde.

Na receptu není značka, jen dvě čísla a procenta

Konopí se předepisuje na elektronický recept s označením „vysoce návyková látka“. Podle § 4 odst. 2 vyhlášky lékař kromě obvyklých náležitostí a dávkování uvede kód 9190000 pro konopí pro léčebné použití, nebo kód 9390000 pro extrakt z konopí pro léčebné použití, a do poznámky receptu napíše požadovaný procentuální obsah delta-9-tetrahydrocannabinolu a cannabidiolu. Nic víc tam není: novela z roku 2025 zrušila přílohy č. 1 a 6 s dřívějšími kódy pro rozmezí obsahu, takže se dnes píšou přímo procenta.

Strop je v § 5 odst. 2: pro přípravu lze použít jen konopí nebo extrakt, „jejichž obsah delta-9-tetrahydrocannabinolu vyjádřený v procentech činí maximálně 25,0 % a obsah cannabidiolu vyjádřený v procentech činí maximálně 23,0 %“. Lékárna přitom nemusí trefit vaše čísla přesně: podle § 5 odst. 3 může použít materiál, „který odpovídá předepisujícím lékařem uvedeným hodnotám s tolerancí 10 %“. Dvacetiprocentní THC na receptu tedy může v lékárně znamenat materiál v pásmu 18 až 22 %.

Od 1. dubna 2025 platí ještě jedna praktická změna: podle § 4 odst. 3 lze na jeden recept předepsat množství odpovídající dávce pro zajištění tříměsíční léčby. Dřív to byl jeden měsíc. Měsíční limit úhrady podle § 32b tím ale nezmizel — jde o delší platnost jednoho předpisu, ne o víc hrazeného konopí. Nemá proto smysl chodit do lékárny s názvem odrůdy — žádná značka v systému neexistuje.

Za volant ne — a recept vás neomluví

Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, v § 5 odst. 2 písm. b) zakazuje řídit „bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky“, a dodává, že u látek uvedených v prováděcím předpise se řidič považuje za ovlivněného, „pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem“.

Tím prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 41/2014 Sb. Pro delta-9-tetrahydrokanabinol stanoví limitní hodnotu 2 ng/ml a v § 1 odst. 2 upřesňuje, že „krevní vzorek se získává oddělením krevního séra z odebrané krve řidiče“. Dvě nanogramy v séru jsou u pravidelného pacienta hodnota měřitelná i mnoho hodin po dávce, kdy už akutní ovlivnění dávno není. Výjimka pro pacienty v zákoně není: v celém textu zákona č. 361/2000 Sb. se slovo „léčivo“ nevyskytuje ani jednou.

Sankce: jde o přestupek podle § 125c odst. 1 písm. c). Pokuta činí podle § 125c odst. 5 písm. b) 7 000 až 25 000 Kč, zákaz činnosti se podle § 125c odst. 6 písm. b) uloží na 6 až 18 měsíců a podle přílohy k zákonu se připisuje 6 bodů. Přestupky podle tohoto zákona navíc nelze vyřešit domluvou (§ 125e odst. 2).

Nad přestupkem je trestný čin: § 274 trestního zákoníku, ohrožení pod vlivem návykové látky, vyžaduje „stav vylučující způsobilost“ — a číslo v něm žádné není. To dodala judikatura. Nejvyšší soud ve stanovisku trestního kolegia z 21. října 2020 (Tpjn 300/2020, č. 2/2020 Sb. rozh. tr.) dovodil, že řidič s nejméně 10 ng/ml delta-9-THC v krevním séru se v tomto stavu nachází, takže k odsouzení stačí toxikologický posudek. Pod touto hodnotou je stíhání dál možné, jen vyžaduje psychiatrického znalce. Hodnota pochází ze znaleckého posudku PN Bohnice z roku 2014, poprvé ji použil NS v usnesení 7 Tdo 979/2015 a pro státní zástupce ji zavedl pokyn obecné povahy NSZ č. 5/2019; obě hranice — 2 ng/ml i 10 ng/ml — jsou hodnoty v séru, takže jsou přímo srovnatelné.

Přes hranice si ho vzít nesmíte

Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, vyžaduje v § 20 odst. 1 povolení Ministerstva zdravotnictví ke každému jednotlivému vývozu. Výjimka pro cestující pacienty existuje, ale je úzká: podle § 20 odst. 2 písm. a) se vývozní povolení nevyžaduje u „hromadně vyráběných léčivých přípravků obsahujících návykové látky“, pokud je veze „fyzická osoba pro vlastní potřebu v množství a druhu odpovídajícím délce cesty a zdravotnímu stavu podle stanovené diagnózy“. Stejnými slovy je formulována výjimka pro dovoz v § 21 odst. 2 písm. a).

Klíčová jsou dvě slova: hromadně vyráběných. České léčebné konopí je individuálně připravovaný léčivý přípravek — přesně to říká název vyhlášky i § 32b — a citovaná výjimka na něj tedy nedopadá. Formálně byste potřebovali vývozní povolení na každou jednotlivou cestu, což je nástroj pro firmy, ne pro pacienty.

Chybí i druhé řešení. Řada evropských států vydává pacientům potvrzení podle článku 75 Schengenské prováděcí úmluvy, s nímž lze léky s návykovou látkou převážet po schengenském prostoru. Žádný český úřad postup pro jeho vydání nezveřejňuje: Ministerstvo zahraničních věcí odkazuje cestující na zastupitelské úřady cílové země, Celní správa pouze na § 20 a § 21 zákona o návykových látkách. To, co české nemocnice pacientům reálně vydávají, je lékařská zpráva a potvrzení o užívání, případně v angličtině — dokument s hodnotou vysvětlení, nikoli povolení.

Jak je to velké ve skutečnosti

SÚKL zveřejňuje statistiku výdejů konopí pro léčebné použití v lékárnách a čísla jsou střízlivější, než by se z veřejné debaty zdálo. V březnu 2025, tedy těsně před rozšířením na všeobecné lékařství, předepsalo konopí 236 lékařů ve 129 zdravotnických zařízeních. V červnu 2026 to bylo 345 lékařů ve 217 zařízeních. Za patnáct měsíců tedy přibylo zhruba sto předepisujících lékařů.

Objemy rostou rychleji. Za celý rok 2025 lékárny vydaly 389 997 g, tedy zhruba 390 kg; jen za prvních šest měsíců roku 2026 to bylo 256 411 g. Mění se i skladba: výdej extraktů stoupl z necelých 4 kg měsíčně počátkem roku 2025 na 10 až 13 kg měsíčně v roce 2026. Pacientů, kterým bylo konopí v jednotlivém měsíci vydáno, bylo v roce 2025 kolem 3 500 až 4 200, v červnu 2026 pak 4 519.

Pozor na jedno čtení těch tabulek: roční řádek „Total“ u pacientů a lékařů je součtem měsíčních hodnot, takže tentýž pacient se v něm objeví vícekrát. Smysluplné je proto srovnávat jednotlivé měsíce, ne roční součty. A pozor na čísla kolem osmi set lékařů, která se občas objeví v médiích: vyjadřují nanejvýš počet těch, kdo by předepisovat mohli, nikoli těch, kdo skutečně předepsali.